Štramberský kras

Štramberský kras je součástí slezské jednotky, kterou popisujeme ve dvou faciálních vývojích, bašském a godulském.

Bašský vývoj je omezen na oblast mezi Novým Jičínem, Frenštátem pod Radhoštěm, Frýdkem-Místkem a Příborem. Je proti godulskému vývoji vyznačen mj. tím, že tithón (svrchní) je vyvinut jako štramberský vápenec. Ačkoli mezi svrchním tithónem a spodním valanginem tu mohl být teoreticky v užším okruhu přechod (při změně facie z biotermální na kalovou), je nejspodnějším a vyšším valanginem výrazný stratigrafický hiát.

Se štramberským vápencem jsou těsně spojeny jako výplně dutin zelenošedé, místy písčité vápnité jílovce (až slínité vápence) tvořící ojediněle pojivo brekcií. Kromě zelených jílovců lze v kapsách pozorovat při okraji vápencového masivu tmavošedé jílovce a pískovce, brekcie nebo slepence s glaukonitem. Jejich hranice proti vápencovému masivu je ostrá. Náležejí k těšínsko-hradišťskému souvrství a odpovídají vyššímu valanginu až aptu. Slepence zasahují v kapsách místy velmi hluboko do vápence.

Štramberský vápenec je nejznámějším typem jurských vrstev oblasti. První se o jeho výskytech u Štramberka zmínil C. OEYNHAUSEN (1822). A. BOUÉ (1830) je prohlásil za bílou juru (malm). Hraniční postavení štramberského vápence mezi jurou a křídou vystihl L. HOHENEGGER (1852). E. OPPEL (1856) zařadil štramberský vápenec do tithónu, který jako stupeň vymezil. K.A. ZITTEL (1870) jej zařadil do svrchního tithónu. Pozdější výzkumy ukázaly transgresi křídových vrstev na jurské vápence.

Na území rozumíme štramberským vápencem všechny typy vápence, které společně skládají vápencové masívy v blízkém okolí Štramberka. Různé typy štramberského vápence jsou v těchto masívech navzájem nepravidelně a většinou neostře vymezeny. Vedle naprosto převažujících, chemicky velmi čistých vápenců tithónských skládají štramberský vápenec v nepatrné míře i slínité bvápence zčásti valanginské, přecházející v hnízdech a kapsách až do vápnitých jílovců.

Štramberský vápenec tvoří na území asi 9 tektonických útržků příslušejících k sérii slezské, k bašskému vývoji. Útržky jsou soustředěny v okolí Štramberka. V těsném okolí Štramberka tvoří víceméně samostatné tektonické útržky:

1. masív Kotouče a jeskyně Šipky,

2. masív Obecní skály,

3. masív Zámeckého vrchu,

4.-6. Váňův kámen a okolní útržky,

7. blok na levém břehu Sedlnického potoka Z od štramberských cementáren,

8. Raškova skála 2 km JV od Kopřivnice,

9. útržek v lůmku asi 1 km Z od Závišic.

Nynější pravou maximální mocnost štramberského vápence lze řádově odhadnout na 500 m. Odhad je velmi nepřesný, poněvadž vápenec je masívní (polohu vrstev lze zjistit jen místy), značně tektonicky porušený. Vzhledem k biohermní povaze výskytu byla asi i původní mocnost vápence značně nestejnoměrná a tektonikou i křídovou a mladou denudací byla později různě snížena. Dnešní maximální zdánlivou mocnost vápence zjistil vrt K6 uprostřed lomové etáže (k. 450 m n.m.), který prošel vápencovým masívem Kotouče v hloubce 251 m.

Štramberský vápenec vystupuje ve dvou typech: štramberském a kopřivnickém.

Štramberským typem, který je daleko nejrozšířenější, rozumíme světle šedý, jemně až středně zrnitý organogenní vápenec s hnízdy vápence světle šedého, celistvého. Vzácně obsahuje malé drúzové dutiny a ve spárách povlaky světle šedého, bělošedého, modrošedého nebo světle zelenavě šedého vápnitého místy i prachového jílovce. Tento typ vyznačuje většinu výskytů vápence. Jen V část masívu Obecní skály tvoří v poněkud větší míře kopřivnický typ. Je to celistvý, světle i tmavěji šedozelený, zelenavě hnědý, růžově, světle šedavě hnědý, světle hnědočervený, místy i tmavě červenavě hnědý vápenec poněkud slínitý, v ojedinělých patiích bohatý články echinodermat, zvláště ježovek, mnohdy lososově červených. Bývá prostoupen světlým vápencem organogenním nebo je brekciovitý, přičemž úlomky bývají zelenavě šedé a pojivo červené nebo naopak. Ve šmouhách bývá provázen jílovcem zelenavě šedým, růžovým až hnědým, místy s pyritem a schránkami brachiopodů. Vystupuje typicky v tzv. Blücherových lomech v JV ukončení vápencového masivu Obecní skály ve Štramberku. Lze jej pokládat (J.LEICHNER 1931) za okrajovou facii vápencového masivu. Oba uvedené typy štramberského vápence do sebe přecházejí. Brekciovitý vápenec vyznačuje hlavně JV část masívu Obecní skály a útržky uvedené výše pod č. 4 - 6.

Štramberský typ vápence je petrograficky velmi diferencovaný. Je možno vymezit podtypy, které se nepravidelně střídají:

a) šedavě bělohnědé až bělošedé drobně zrnité až hrubě zrnité organogenní vápence tvořené schránkami korálů a dicerasů v růstové poloze. Mezerní hmota je jemnozrnná. Za organogenní vápence lze považovat i lokální nahromadění schránek brachiopodů, lamellibranchiát, hub, aj.

b) nejrozšířenější jsou (bělavě) hnědošedé, detritické nebo organodetritické vápence z velmi slabě opracovaných úlomků světle nebo tmavě hnědošedých pelitomorfních nebo jemnozrnných vápenců, schránek organismů a jejich ůlomků (foraminifery, kalcisfery, radiolárie, korály, lamellibranchiáta, echinoidea, houby, gastropoda, brachiopoda, řasy). Byly nalezeny i ooidy (pisoidy). Složky jsou zpravidla rekrystalizované, rozptýlené v jemnozrnné základní hmotě stejného rázu.

c) tmavě (zelenavě) hnědošedé kalové vápence tvořené jemně zrnitým až pelitomorfním kalcitem.

d) drobně až hrubě brekciovité vápence tvořené ostrohrannými bloky vápenců typu ad a)-c) až přes 1 m v průměru. Základní hmota je tvořena vápenci typu b) - c).

Biofaciální rozdělení nutno revidovat. Ze známých faktů vyplývá, že alespoň masív Kotouče a Šipky je tektonicky izolovanou součástí riftu ve smyslu definice H.A. LOWENSTAMA (1950). Místy převláda detrit z bioherm (O.F.GEYER 1955, V.HOUŠA 1961).

Popis hlavních tektonických útržků štramberského vápence ze slezské série (velká část jeho nalezišť známých z literatury - Chlebovice, Rychaltice, Pálkovice, Tichá, Vlčovice aj. byla v blocích mladších, hlavně spodnokřídových slepenců, majících až 3 m v průměru):

1. Masiv Kotouče a jeskyně Šipky (JZ od silnice Štramberk-město - Štramberk-nádraží) je největší z útržků na území. Lomem byl otevřen průmyslově až po roce 1881. Dnes je v něm soustředěna průmyslová těžba vápence. Vápenec je tu šedavě bílý, místy nažloutlý, hnědavě žlutý, bělošedý, místy i zelenošedý, slínitý. Nejčastěji je velmi jemnozrnný až celistvý. Uzavírá ostře omezené partie organodetritických vápenců s dosti hojnými články echinodermat. Ve V části masívu jsou nehojné nepravidelné partie narůžovělého vápence, obklopené šedým, hnědavě žlutě nabíhajícím vápencem celistvým s nepravidelným odlomem.

2. Masiv Obecní skály (SV od silnice silnice Štramberk-město - Štramberk-nádraží) byl otevřen dříve než Kotouč, v roce 1825. Konec těžby byl v roce 1885. Je většinou složen z masivního nažloutle bílého celistvého vápence a bělošedého vápence organodetritického. Ve V části masivu jsou brekcie u úlomků bílého (i červenavě šedého) vápence tmeleného bílým i zelenavě, žlutavě nebo červenavě světle šedým vápencem slínitým, vyskytují se červenavé vápence (kopřivnický typ).

4. - 6. Váňův (Čertův) kámen na JV úbočí Bílé hory je největším z útržků vápenců ležících 350 - 600 m JV od této k. 556,6. V letech 1880 - 1900 byl otevřen lomem. Tvoří jej brekciovitý vápenec - foto.

7. Nejmenší a dosud málo známý útržek v nejbližším okolí Štramberka vystupuje na levém břehu Sedlnického potoka asi 0,5 km SZ od cementárny. Je odkryt na délku asi 13 m, do výšky asi 3,5 m. Tvoří jej vápenec světle šedý, organogenní.

8. Asi 300 m Z od k. 588,5 (Pískovňa) JV od Kopřivnice vystupuje v JZ svahu vrchu strmá 10-15 m vysoká stěna Raškovy skály. Je tvořena šedobílým a hnědavě bílým vápencem štramberského typu, másty organogenním. Vápenec je zčásti brekciovitý.

9. Asi 700 - 900 m Z od kostela v Závišicích vystupuje na S svahu Libhošťské hůrky v několika opuštěných lomech šedobílý, drobně organodetrotický masívní nebo běložlutý, vzácněji zelenošedý a červenošedý slínitý vápenec.

Vývoj godulský obsahuje svrchní tithón vyvinutý jako spodní těšínské vrstvy. Poměr těchto vrstev ke štramberskému vápenci nebyl nikde pozorováním bezpečně stanoven. Jejich výskyt v sousedství štramberského vápence ve vrtu nebyl revizí potvrzen. Podle vztahů paleobilogických lze soudit, že jde o dvě facie stejného stáří.

Bašský vývoj
Jeho spodní a střední křídu (vedle zbytků spodního valanginu těsně spojených a litologicky popsaných se štramberským vápencem výše) tvoří těšínsko-hradišťské souvrství. V obvodu masívů štramberského vápence (které jsou nejstaršími součástmi bašského vývoje) pozorujeme v sérii stratigrafický hiát, odpovídající místy jen střední části spodního valanginu, místy i celé spodní a střední křídě.

Bašské vrstvy jsou flyšové, většinou převážně pískovcové, ačkoliv v jejich spodnější části a ve výchozech blízkých severní hranici jejich rozšíření jsou v nich pásma s rovnováhou mezi jílovci a pískovci, popřípadě i s převahou jílovců. V okolí Štramberka byly v pískovci pozorovány i úlomky tmavošedých až černošedých jílovců nevápnitých, v průměru až 5 cm. V některých lávkách jaou hojné závalky a úlomky žlutobílého až bělošedého vápnitého jílovce, které zpravidla dosahují průměru několika centimetrů, v okolí Štramberka až 40 cm. Tyto závalky se bohatěji soustřeďují mnohde uprostřed (zvláště silnějších) pískovcových lavic.