Tato jeskyně byla spolu
s jeskyní Slámova sluj cílem prolongační činnosti ZO 7-07 v 80. a 90. letech.
Jeskyně byla v celém svém profilu vyplněna kameny a sutí. Ze všech dnes průlezných prostor
bylo vše pečlivě odtěženo, a proto je pojmenování jeskyně trefné (Pouťová jeskyně by se mohla
jmenovat Vykopaná II).
Kompaktní skála vertikální tektonické poruchy je místy doplněna kapsami plnými kamenů a suti. Tento
materiál uzavírá úžinu ze dvou zbylých stran. Výdřeva, která drží nestabilní vápencový materiál
v požadované pozici, je již v pokročilém stupni rozkladu (spíš než hnilobný proces se uplatnilo
vyschnutí na troud). Sebemenší kontakt s výdřevou způsobuje její odstranění a
odporoučení na dno jeskyně - samozřejmě zároveň se sutí a kameny a za patřičného zvukového
efektu po kterém hlídka u vchodu očekává průzkumníkovo: "U mě dobrý!".
Poslední kyblík se sutí byl vytěžen 24.
května 1997. Kopat se přestalo, protože už zhola nic nenasvědčovalo objevu
onoho pověstného podzemního jezera se zlatou kačenkou pohupující se na hladině.
Rovněž by se dalo říci, že skupina v té době prožívala maličkou krizi, protože
většina členů pomalu přestávala na pracovní akce jezdit a noví - mladí a perspektivní se teprve
nesměle přidávali. No a za dva roky se objevila nová výzva v podobě velice nadějné
Pouťové jeskyně a na Vykopanou v těžko přístupném terénu jsme zase na nějakou
dobu zapomněli.
Krápníky se v jeskyni nevyskytují. Byly tu pouze krystaly
kalcitu, ale ty už mají nenechavci a vandalové doma. Železná mříž se zámkem je
totiž pro málokoho velkou překážkou. Je tu však spousta komárů a občas i nějaký
ten netopýr či vrápenec. |
