Primární krasové jevy PODZEMNÍ

• Jeskyně: podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil, z části nebo úplně obklopeny horninou, ve které vznikly. Vznikají korozí i mechanickou erozí (výmolem) podzemních vod. Mechanický výmol (eroze) působící při vývoji krasových jeskyní může mít různou povahu:
a) eroze hloubková (gravitační) a boční: proudící voda zaplavuje podzemní dutinu jen z části; rozšiřuje kanál do šířky
b) eroze tlaková (eforace): voda protéká pod tlakem celým průřezem chodeb
c) evorze (vykroužení): podzemní proudící voda se dostane do vířivého (krouživého) pohybu a vytváří ve dně, ve stěnách i ve stropu polokruhovité mísovité prohlubně (hrnce)
d) egutace (výkap): i kapky padající ze stropu na dno jeskyně mají slabý erozivní účinek

Členění jeskyní:
1) podle vodních poměrů - vodní, suché, vývěrové, ponorové, mořské
2) podle jeskynních sedimentů - sněžné, ledové, krystalové, krápníkové, aragonitové
3) podle geneze - erozní, korozní, tektonické
4) podle geologické stavby - zlomové, puklinové, vrstevní, na kontaktu
5) podle vertikálního založení - patrové, jeskynní úrovně
6) podle výměny vzduchu - statické, dynamické, statodynamické

Pseudokrasové jeskyně vznikají v nevápnitých horninách např. korozí (kvarcitové jeskyně), mezi zřícenými bloky skal (gravitační jeskyně) anebo na tektonických liniích a okrajích svahů (tektonické a rozsedlinové jeskyně). Nejdelší jeskynní systém světa, Mamutí jeskyně v USA ve státě Kentucky, dosahuje délky přes 500 km.
V ČR je nejdelší systém Amatérských jeskyní v Moravském krasu (přes 30 km chodeb). Celkem je v ČR evidováno okolo 3 000 krasových a asi 800 pseudokrasových jeskyň; všechny jsou ze zákona chráněné včetně povrchových jevů, které jsou s nimi v přímé souvislosti.

----------
Poznámka: v zimním období slýcháváme na konstatování, že jdeme do jeskyně, otázku:„Vždyť vám tam bude zima!?“. Je potřeba si uvědomit, že v jeskyni je konstantní teplota kolem 7 - 9 °C, takže v konečném důsledku je v jeskyni tepleji než venku (a létě příjemný chládeček :-)).
----------

1) Embryonální kanálek: dutina, která má podobu volného kanálu, ve kterém se voda hromadí a jak protéká, vyplňuje celý jeho průřez. Vzniká korozí předisponované trhliny.

2) Jeskynní dutina: dutý prostor, naplněný jen plynným obsahem (vzduchem).

3) Tunel: horizontální až subhorizontální jeskynní chodba. Obvykle přímočará, otevřená na obou koncích, kruhového nebo eliptického průřezu.

4) Chodba: ve speleologii označení pro pohodlně průchodnou, horizontální nebo mírně ukloněnou jeskynní chodbu:
a) chodba eforační - rourovitá j. chodba, kruhového nebo eliptického průřezu s hladce opracovanými stěnami, která vznikla činností tlakových vod,
b) chodba gravitační - j. chodba značných rozměrů, která vznikla průtokem vody s volnou hladinou, gravitačním tokem.

5) Galérie: je horizontální j. výklenek resp. chodba ve stěně j. v různé výšce nad dnem. Nejednotné označení, často totožné s chodbou.

6) Etáž: (synon. jeskynní patro) je horizontální nebo subhorizontální chodba nebo jeskyně, která zaujímá určitou polohu vzhledem k podzemnímu toku. Na rozdíl od jeskynní úrovně probíhá na kratší vzdálenost a není geneticky spjatá s erozní bází.

7) Stropní koryto: je obrácené, vzhůru vyklenuté koryto. Vzniká při zanášení chodby ke stropu, který vymílá.

8) Komín: je vertikální chodba vystupující od stropu jeskyně. Vznikla smíšenou korozí nebo korozí prosakujících vod a je obvykle směrem nahoru uzavřena. Někdy spojuje dvě jeskynní patra, úrovně. Jestliže došlo ke spojení jeskynních pater nebo úrovní shora dolů, používá se termín propast, šachta.

9) Jeskynní kulisy: kulisovité výběžky ve stěnách a stropech vznikají obvykle nestejnoměrným rozrušováním vápenců s častým střídáním poloh odlišné odolnosti.

10) Sifon: je jeskynní úsek chodby, na kterém se jeskynní strop sklání tak hluboko, že se ponoří do pevného nebo tekutého obsahu jeskyně (chodby). Rozeznáváme vodní, sintrový, ledový, bahnitý a jiné.