1) Škrapy: malé rýhy, zářezy a další vhloubeniny do
skalního povrchu, vzniklé srážkovou nebo půdní vodou před jejím odtokem do
podzemí za spoluúčasti organizmů. (foto: )
• Škrapový stůl: korozní forma na obnaženém krasovém povrchu,
složená ze sloupcovitého podstavce, na kterém spočívá plochý balvan. Výška
podstavce dosahuje výšky cm až dm.
2) Závrty (doliny): uzavřené deprese různých
tvarů, obvykle širší než hlubší. Mohou být uzavřené (slepé) nebo mohou komínem
nebo jinak komunikovat s podzemními dutinami.
3) Geologické varhany: jsou větší nebo menší svislé, kapsovité prohlubeniny zpravidla
kapsovitého tvaru, které vznikly rozpuštěním vápence podle puklin a zlomů a
bývají vyplněny různými hmotami pokryvných útvarů. Svým vznikem jsou velmi
příbuzné závrtům, ale netvoří se na holém krasovém povrchu, ale vždy v podloží
pokryvných útvarů na krasovém území uložených (přikrytý, podzemní kras).
4) Propast: vertikální krasová dutina. Rozeznávají
se dva základní typy:
a) aven - obvykle trubicovitá nebo puklinová propast s
hloubkou mnohonásobně větší, než je šířka, vzniká korozí, erozí, řícením
nebo tektonickými pohyby,
b) light hole - mohutná široká struktura (podobná Macoše), která
bývá porostlá vegetací a jejíž dno leží v dosahu denního světla.
Nejhlubší propast v ČR je Hranická propast (více než 280 m), z větší části
zatopená; jejího dna nebylo dosud dosaženo. Menší propasti jsou v Moravském a
Českém krasu (Arnoldka, Čeřinka).
5) Krasové toky a údolí
• Vodní toky: a) elochtonní - menší občasné povrchové toky
krátkého trvání vznikající při většíchsrážkách a tání,
b) autochtonní - vznikají v krasu vyvěráním spodní
vody.
• Ponor: místo na dně koryta nebo ve svahu, jímž
proniká voda do podzemí vlastní tíží. Existují ponory trvalé, periodické a
náhodilé.
• Propadání: větší dutina, kterou proniká vodní tok do podzemí
(propast, komín, jeskyně) - (foto: )
• Hltač: ponorům a závrtům podobný útvar v suchých krasových
údolích nebo kotlinách odvádějící do země přívalovou vodu. Leží zpravidla na
úpatí strmých vápencových skal.
• Krasová údolí: nejvýznamnější povrchový krasový útvar,
který není dílem činnosti pravých krasových procesů, tj. rozpouštění. Má obvykle nevyrovnaný podélný skalní profil, ve dně ponory a
vývěry. Místy, obvykle za ponory, se údolí značně zúžují. Obvyklé škrapy,
skalní mosty, jeskynních vchody.
• Vyvěračky: krasové prameny jsou přirozeným výtokem
krasové vody na povrch.
a) pramen s volným vývěrem vody,
b) pramen s vývěrem vody pod tlakem (pramen vaucluseský, prameny podmořské)
• Estavela: typ krasového pramene, který funguje dvojím
způsobem: jako vývěr nebo jako ponor. Funkci určuje stav krasových vod. Obvyklý v poljích.
• Vaucluseský pramen: je zvláštní typ občasných tzv.
přerušovaných pramenů. Mocný krasový pramen vyvěrá do výklenku na úpatí
vápencového srázu. Pramen vystupuje zespodu ramenem sifonu z chodeb, které patrně
souvisejí s větší podzemní nádrží vody. Před výklenkem se hromadí kamenitá
suť, kterou za nízkých stavů vody prosakuje krasová voda a vyvěrá pak na povrch
opodál na koci suťi. Při velmi nízkém stavu tento suťový pramen zaniká, při
značném vysokém stavu přetéká voda v kaskádách přes suťovou hromadu.
6) Polje: jsou velké deprese až několik km dlouhé a
široké, s plochým dnem tvořeným vápenci nebo aluviálními sedimenty, obvykle
omezená příkrými svahy s ostrým úpatím. Vznikají krasovou korozí. Existence
humů, závrtů, ponorů, vyvěraček či estavel.
7) Krasová jezera: vznikají trvalým nebo dlouhodobě dočasným
zaplavením krasových depresí (závrty, polje, slepá či poloslepá krasová údolí po
ucpání ponorů).
8) Ostatní povrchové krasové jevy
• Hum: reziduální vrch kuželového nebo kupovitého
tvaru i na nekrasovém podloží. Má ostré úpatí, v úrovni náplav dochází ke
koroznímu prořezávání svahů a ke vzniku úpatních jeskyní.
• Krasový most: přírodní most ve vápencích. Obvykle zbytek
jeskyní. Může vzniknout i ze závrtu situovaného na okraj plošiny.
• Abri: skalní výklenek, převis, mělká jeskyně pod
převisem, kterou často používal pravěký člověk jako úkryt. Vznikají v různých
typech hornin, nejčastěji v karbonátech, boční erozí vodního toku, diferenciální
korozí, deskvamací.
• Faceta: oválná prohlubeň na stěnách jeskyně a korytech
podzemních krasových toků, v podélném řezu asymetrická. Vznikají buď tekoucí
vodou nebo rozpouštěním. |
