Sekundární krasové jevy vznikají jako výplň prvotních krasových jevů,
směřující k jejich úplnému zaplnění.

Jsou to:
a) různé formy usazenin novotvořeného vápence, který se vylučuje z krasových vod, roztoků (epigenetické krápníky, sintry, travertiny),
b) usazeniny z jiné nekrasové hmoty (různé vodnaté kysličníky, křemičitany i rudní prvky),
c) nahromadění jiných hmot (ledu, sutě, hlín, štěrku, guana, plynů, činnost člověka).

Podle původu můžeme jeskynní výplň rozdělit na dvě základní skupiny:
1. Výplň ELOCHTONNÍ, u kterých se předpokládá transport mimo jeskynní prostory na vzálenost větší než desítky metrů:
      a) anorganické - naplavené, naváté, ledovcové, plynné
      b) organické - guano (netopýří trus), zdechliny zvířat, zbytky rostlin, plísně, mikroorganismy
      c) pozůstatky po jeskynním člověku
2. Výplň AUTOCHTONNÍ, vlastní jeskynní výplň nepřemístěná, maximální transport ze vzdálenosti řádově ne větší než desítky metrů:
      a) plynné - rozkladem ústrojných látek, nahromadění plynů (CO2, H2S),
      b) kapalné - kondenzované vody z par jeskyně, roztoky síranů a fosforečnanů,
      c) pevné - řícené kamenité sutě, balvany, dále jeskynní led, novotvořené minerály, sražené krápníkové hmoty.

AUTOCHTONNÍ MINERÁLNÍ OBSAH JESKYNÍ

Rozmanité útvary sekundární minerální výplně, se kterou se v jeskyních setkáváme, jsou tvořeny minerály, které krystalovaly z disperzních soustav (koloidy, suspenze), pravých roztoků, nebo vznikly přeměnou z primárních, v hornině již obsažených minerálů (nebo z minerálů vlastní jeskyně). Počet minerálů zjištěných v krasových dutinách je dnes přes 100. Převahu však má kalcit, častý je aragonit, sádrovec, případně chalcedon a opál, wad, anhydrit, dolomit.

Sekundární minerální výplň KALCITOVÁ

A - Skupina kalcitové výplně existující původně jako disperzní soustava o dvou fázích (koloidy, suspenze). Představitelem této skupiny je NICKAMÍNEK (na Štramberku v jeskyni Slámova slůj ve Fifinově dómu na stěně - foto #1, #2) s řadou přechodů mezi plastickým, kašovitým a pseudonickamínkem, pevným nickamínkem. Vyskytuje se v těchto základních tvarech: stalaktitový, stěnový, nickamínkové kůry, podlahový.
B - Skupina kalcitové výplně vznikající z pravých roztoků (běžné formy pravých sintrů).

Obě tyto skupiny se ve svých konečných vývojových fázích většinou neliší. U obou dochází k částečné nebo úplné rekrystalizaci (stárnutím).

I. Základní krystalová individua
1) Duté trojúhelníkové krystaly: vznikají pod vodou, v malých tůních, jsou několik cm vysoké. Když dosáhnou hladiny vody, začnou se nad ní rozšiřovat ve tvaru šálku.
2) Plovoucí krystaly: tvoří se na hladinách podzemních jezer, kolem částeček prachu, která jsou krystalizačními centry.
Po mírných otřesech či po překročení určité velikosti padají ke dnu.

II. Krystalové výrůstky
1) Anthoidy kalcitové (nejčastěji aragonitové): trsy velmi tenkých dlouze sloupcovitých krystalků.
2) Drůzovité výrůstky: tvořené agregáty kalcitových krystalků. Mohou být buď růstově uspořádané nebo neuspořádané.
3) Keříčky, trsy: Jsou tvořeny několika drůzovitými výrůstky, většinou z jednoho centra rostlých, často v horních částech bohatě větvených. Dosahují velikosti několika desítek cm.

III. Kalcitové povlaky
1) Vytvářejí se v okolí puklin, přírodních kanálků. Jsou převážně tvořeny jehličkovitými krystaly paprsčitého slohu.
2) Mikrokrystalický povlak kalcitový tvoří koncentrické, event. rovnoběžné agregáty velmi jemných až mikroskopických krystalů. Častá je rekrystalizace povlaků a jejich značná mocnost (sintry). Vytvářejí souvislý povlak na obnažených horninách.

IV. Skupina stalaktitická
1) Brčka: jsou velmi tenké (do 0,5 cm) - trubicovité stalaktity dosahující až několika metrů délky.
2) Hůlkové stalaktity: jsou ztuštělá brčka (průměr několik cm).
3) Výrůstkové tvary:
    a) excentrické stalaktity - s nepravidelnými výrůstky. Středem excentrického výrůstku prochází mikrokanálek.
    b) heliktity - vláknité, různě zprohýbané, někdy několik cm až dm dlouhé stalaktity, které nerostou vertikálně. Synon. stalaktitová vlákna. Bývají průsvitné a jejich kapilární kanálky mají jen 5 tisícin mm v průměru.
4) Kulové stalaktity: krápníkové sférolity (cibulkovité, ňadrovité, vemínka) jsou u kořene silně kulovitě zduřelé. Mívají od 5 do 10 cm v průměru a jsou obyčejně zakončeny brčkem.
5) Ztluštělé stalaktitové tvary (mrkve): vzniklé buď vnitřním nebo vnějším zesílením.
6) Třásně, záclony: visí ze stropů, šikmých stěn a kulis.
7) Bochníky, medůzy: stěnové tvary charakteristické skladbou z několika růstových generací. Nepravidelné pizolity, krystalické výrůstky.
8) Štíty a bubny: jsou talířkovité útvary, které svojí větší částí vyčnívají volně do prostoru. Štíty nemají na spodní části větší stalaktity, bubny naopak mají (pod deskou jsou duté).

V. Skupina stalagmitová
1) Stalagmitové kůry
2) Vlastní stalagmity s kořenovou částí
3) Talířové stalagmity: typické pro vysoké prostory s prudkým skapem a s častými změnami intenzity skapu. Typické jsou talířovité kupy (Zvonica, Diviačia).
4) Lupenité stalagmity: několik metrů vysoké stalagmity s lupenitými výrůstky na obvodu, které vznikají na principech podobných vzniku excentrických krápníků (kapilarita, vzlínání).
5) Praménkové stalagmity: vznik je vázán především na pukliny, živné kanálky v podlahách, stěnách jeskyní (Domica).
6) Kapilární stalagimity: vznikají v důsledku zvýšení hydrostatického tlaku vodných roztoků v kapilárách svrchních částí sedimentů.
7) Gejzírové krápníky: bývají vysoké až 1,5 m, vznikají v teplicovém krasu, v místech vývěru teplé minerální vody. Jsou duté (Teplice nad Bečvou - Zbrašovské aragonitové j.)
8) Větvené stalagmity

VI. Stalagnáty - krápníkové sloupy

VII. Pizolity - korallity
1) Pizolity PRAVÉ, správněji pizoidy: jsou to většinou nepravidelně zaoblená, kulovitá, oválná tělíska velikosti nad 2 mm. Vznikají narůstáním kalcitové hmoty na cizorodé jádro. V jeskyních vznikají v egutačních jamkách, v mělkých tůních (perly).
    a) Volné, nezpevněné perly, plošně rozložené nebo v hnízdách:
        aa) mikroperlová moučka,
        ab) mikroperly sférické (střední průměr 0,3 mm),
        ac) perly mnohostěnné (do 10 mm),
        ad) perly v mozaice (větší než 1,5 cm).
    b) Zpevněné, přirostlé jeskynní perly (často součást podlahových sintrů). U tohoto typu je jedině geneticky správný název pizolity.

2) pizolity NEPRAVÉ (hráškové sintry, pizolity obecně):
    a) Bradavčité sintry: jsou tvořeny souvislými povlaky kupkovitých až kyjovitých útvarů. Vyskytují se převážně ve vstupních částech jeskyní, v puklinách, mezivrstevních spárách pravděpodobně v důsledku vyšší kondenzace páry v těchto prostorách.
    b) Krupičkovitý sintr: je tvořen řádově mm kuličkami kalcitu na skalním podkladě. Většinou netvoří souvislejší povlaky.
    c) Nástřikové pizolity: vznikají rozstřikem skapávající vody (kapek) nasyceného vodného roztoku, kdy kalcit se vylučuje na místech největšího rozstřiku. Podmíněno nerovností podkladu.
    d) Pizolity na předisponovaných pórech a trhlinách nezpevněných sedimentů: při jejich vzniku se uplatňují fyzikální zákony v kapilárních dutinách.
    e) Polokulovité výrůstky s cibulovitou strukturou přírůstkových vrstviček: u jednotlivých přírůstkových vrstviček je častý stébelnatý sloh kalcitových krystalů, někdy až mikrokrystalů.
    f) Korality: keříčkovité trsy polokulovitých výrůstků, ve vrcholových částech mnohonásobně členěné, větvené.
Pizolity nepravé jsou často spolu s krystalickými výrůstky překryty kalcitovým povlakem za vzniku hroznovitých nebo ledvinitých tvarů.
    g) Růžice: vznikají převážně korozí typu VII. - 2e,f, obnažením přírůstkových vrstviček.

VIII. Jezerní tvary
1) Sintrové kůry na hladinách
2) Lekníny a štíty
3) Sintrové hrázky - Plitvická jezera

IX. Další samostatné typy kalcitové výplně jeskyní
1) Travertin: výskyt stalagmitových kůr, stalagnátů, menších stalaktitů je ojedinělý (Podtraťová jeskyně v Českém krasu).
2) Pěnovec: jako pěnovec jsou popisovány sypké a polopevné travertiny, převážně bílého zabarvení nebo okrových odstínů.
3) Pěnitec: jsou to sypké jeskynní uloženiny obdobné sypkým pěnovcům.

C - Aragonit. Aragonit CaCO3 krystaluje v kosočtverečné soustavě. Základní tvary a principy jsou shrnuty v práci F.Králíka a F.Skřivánka z roku 1963.
Základní tvary:
1) Zárodečné trsy: chomáčky rostoucí z jednoho centra.
2) Plstnaté agregáty: v ploše rozmístěné velmi malé krystalky.
3) Keříčkovité trsy: nárůstky na původním zárodečném trsu.
4) Paprsčité jehlicovité agregáty: svazky vznikem podobné zárodečným trsům.
5) Paprsčité stébelnaté agregáty: volné krystaly mezi jednotlivými krystaly byly vyplněny krystalickou hmotou.
6) Inverzně narůstající trsy: krystalizační centra jsou volně v prostoru. K podkladu je trs přichycen opačnými konci jehliček.
7) Železný květ: červovitě stočené, vláknité tvary.
8) Makroskopicky celistvý aragonit - několik cm mocné ledvinité tvary. Vnitřní stavba může často rekrystalizovat ve stavbu kalcitovou.