HISTORIE MĚSTA

     Kdysi se v našem kraji bájilo, že u Štramberka obyvatelé pobili sveřepé Tatary. A to tak, že lijavci přeplněné rybníky tajně v noci vypustili na dobyvatelův tábor bojovníků. I to se povídalo, že hrad štramberský postavili templáři. Ač obě tyto pověsti patří době přemyslovské (Tataři táhli Moravou ze Slezska v roce 1241, jim podobní Kumáni se tu ukázali v roce 1253), téměř jisté je, že zde v tu dobu ani hrad, ani město nestály.

Štramberk - městečko s hradem podle vyobrazení z r. 1722.

     Šramberk povstal asi až za panování krále Jana Lucemburského. Bylo to na území jeho, tedy zeměpanském, a rozkládalo se ohraničené řekami Jičínkou a Sedlnicí. V té době již více než půl století stál hrad Starý Jičín i město pod ním. Taky už nejméně tak dlouho stály Hukvaldy a Šauenštejn - Šostýn v jeho blízkosti. Taky města Nový Jičín, Příbor, Frenštát a všechny dále odtud - Fulnek, Brušperk, Místek, Rožnov, Hranice, Valašské Meziříčí, Bílovec. Ze severu vedla Novým Jičínem cesta z Opavska do Uher a ve městě se křížila s cestou z Olomouce do Slezska, tedy z Hranic přes Nový Jičín, Příbor, Místek (tehdy ovšem Frýdeberg) a Frýdek do Těšína, po níž putovaly karavany se zbožím, kupci, poutníci a vojáci.

     Nevelké zeměpanské území, které tu zbylo jakoby pozapomenuto z kdysi ohromných královských pohraničních pralesů rozkládajících se od Hranic až k Těšínu, svíralo ze dvou stran panství Voka z Kravař na západě - totiž Jičínsko a Fulnecko - a olomouckého biskupa Jana VIH. Očka z Vlašimi na východě; tedy mocných pánů, jejichž předchůdcům kdysi dávno králové tyto pomezní hvozdy svěřovali, aby je osídlili vesnicemi a městy čili kolonizovali.

     Hrad je starší než městečko, ale není známo, kdy byl založen. Zdá se, že to bylo někdy v 1. polovině 14. století, spíše na jeho počátku, na místě, které mělo za úkol kontrolovat území na křižovatce dvou už zmíněných cest, odkud bylo možno přehlédnout daleko na sever k toku Odry a na část Moravské brány. Ke skupině strážních hradů, tady pravidelně vystavěných k ochraně Moravské brány a podél cesty do Slezska a do Uher, nepatřil. Není bez zajímavosti, že z něj nebylo vidět ani na Starý Jičín, ani na Hukvaldy a dokonce ani na docela blízký Šostýn - dnes nad Kopřivnicí. Jen na jih mohly pomoci strážit cestu pod hradbou hor strážní hrádky na Kotouči - po jednom z nich zůstaly až do poloviny našeho století zbytky a z druhého jsou dodnes zachovány stopy - a které jistě patřily ke Štramberku. A jako na dlani byl pod ním na severovýchod odtud hrad příborský.

Ideální pohled na zříceninu v 1. pol. 19. století.

     Není zcela vyloučeno, že hrad Štramberk vznikl podobně jako severočeský Střekov, tedy tak, že král Jan pověřil některého šlechtice, aby hrad vystavil a král mu jej pak ponechal jako léno. Byl to totiž způsob docela běžný v lucemburském hrabství, odkud mladičký král pocházel. Něco takového se stalo u českých hradů Hasištejna (již někdy mezi léty 1300-1310), zmíněného Střekova (1316-1319) a Kamýka (po 1319). Ve starší literatuře se navíc vypráví, že hrad byl původně templářů a pak teprve markrabský. Taky Hasištejn a Střekov byly postaveny k ochraně cesty z Míšeňska a plavby po Labi. Štramberk jako vysunutá „hlídka“, v odlehlých končinách, kde se scházely cesty z Opavska, Uher a Slezska na severní Moravy. - Novější literatura pokládá za zakladatele hradu pány z Kravař (Voka 1315-1325), jimž pak zpět hrad připadl po markraběti Joštovi. Záhadu kolem počátku stavby nevysvětli ani jméno hradu, které může pocházet z německého Strahl, což značí zářící nebo jasná hora, protože svítila zdaleka svými bílými vápencovými svahy, ale též střela, kterou měli Kravařové ve znaku.

     Ze stavebního hlediska je Štramberk typickým příkladem hradu první poloviny 14. století. Je protáhlého tvaru se zaoblenými nárožími a připomíná četné hrady v Čechách té doby: Hasištejn, Pirkštejn, Střekov, Kokořín. Protože se nezachoval žádný kamenný článek, který by umožnil bližší datování stavby, musí posloužit půdorys hradu. A naděje, že se zde uskuteční archeologický výzkum; ač ten ostění dveří a oken sotva najde, neboť si je už lidé z blízkého náměstí dávno rozebrali na podezdívky svých domků a hlavně vrchnost na stavbu panského dvora. V základech chalup v městečku by se zcela jistě našlo mnohé zajímavé z hradních zdí.

     Zajímavější by bylo dokázat, co je patrné na starých vyobrazeních Štramberka. Že se jedná o tzv. dvoupalácovou dispozici, tedy o stavbu paláce se dvěmi proti sobě stojícími křídly, svírajícími malý dvůr. Na Štramberku takové dvě budovy stály - a potvrzuje to i půdorys hradu před úpravami počátkem našeho století. Hrad by se tak nápadně podobal kupříkladu Helfenburku u Bavorova, hradu rovněž s dvoukřídlým palácem a okrouhlou věží při vstupu. Ten byl stavěn v roce 1355, tedy v době, kdy se snad stavělo i na Štramberku. Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že markrabě moravský Jan Jindřich, druhorozený syn Jana Lucemburského, zvelebil zeměpanský hrad, jak to bylo v té době nejen obvyklé, ale u mladého Lucemburka, bratra novopečeného císaře Karla IV., se to přímo nabízelo.

     Zdá se, že byl tenkrát hrad rozšířen o severovýchodní palác blíže věži. Novou budovou zastavěné nádvoří hradu, z něhož zbyl jen miniaturní dvorek, nahradilo s výstavbou městečka a napojení na jeho hradby rozlehlé předdvoří zaujímající dnešní areál hradu s restaurací a vyhlídkou. Hrad pak poznamenala - alespoň podle starých vyobrazení - nejméně jedna přestavba. Zřejmě za Žerotínů (tedy po polovině 16. století) povstaly nové střechy, zakončené renesanční atikou, která se objevuje na vyobrazení hradu z pozdější doby. Je téměř vyloučeno, aby hrad vznikl až po polovině 14. století a aby jej založil moravský markrabě (v úřadě od roku 1350), jak se někteří badatelé domnívali; na tu dobu byl hrad s válcovou věží a temným dvorem značně staromódní a nehodný stavbě královského okruhu. Nezbývá, než se domnívat, že spolu s městečkem Jan Jindřich hrad přestavil a rozšířil. Konečně v zakládací listině města se doslova píše, že hradby města mají navázat na opevnění hradu. Jistě už dávno stál.

Pokus o rekonstrukci hradu; stav kolem roku 1474.

     K vydržování hradní posádky a chodu správy bylo určeno pár vesnic na jih a jihozápad odtud - Veřovice, Ženklava, Mořkov, Bludovice, Žilina, Hodslavice, Bartošovice a Životice a na sever Rybí a Libhošť. K nim patřilo podhradí, které nechal Jan Jindřich ohradit zdí, tehdy ale ještě sotva kamennou, ale spíše jen z planěk a kůlů. Uprostřed bylo vyměřeno náměstí a kolem vystavěno něco přes dvacet dřevěných chalup, studna a kostelík zasvěcený svatému Bartoloměji.

     Na kameni při vstupu do věže, která zbyla po původním kostelíku, býval prý letopočet 1050. V tomto roce ještě nemohl stát, avšak není vyloučeno, že nuly v letopočtu byly čtverkami; ty se totiž psaly ve středověku jako polovina osmičky. Protože věž původního kostela, jež je součástí západní hradby městečka dodnes, musela být ze stejné doby jako pozdně gotická hradba, letopočet 1454 by tomu docela odpovídal. To je ovšem jen spekulace.

     Roku 1773 byl řád tovaryšstva Ježíšova čili jezuitský papežem Klementem XIV. zrušen. Tím stalo se panství novojičínské i se Štramberkem, které dosud vyživovalo v Olomouci studenty, komorní a město Nový Jičín sice samostatné, ale s nevoleným představenstvem. Později přešlo do správy šlechtické nadace v Olomouci a od listopadu 1778 do správy šlechtické nadace v Brně. Pak jej získala Tereziánská rytířská akademie ve Vídeňském Novém Městě jako nadační statek. Od roku 1850 bylo novojičínské panství zrušeno a Štramberk patří od té doby do okresu Nový Jičín.

     Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 zanikla i proslulá procesí na Kotouč. Oba kostely pozbyly na významu a v letech 1785 a 1787 byly zrušeny. Jeden měšťan je koupil, zboural a ze zdiva jednoho z nich, ale i ze zdiva hradu, si postavil domek na předměstí. Nežil ale v něm šťastně. Pak tu byl chudobinec a domek byl zbořen v 60. letech našeho století. Štramberk byl malým provinčním městečkem, jehož obyvatelé se živili převážně tkaním plátna a sukna. Císař Ferdinand V. udělil městu další dva výroční trhy.

     Teprve v roce 1881 se začal těžit vápenec na jižním svahu Kotouče a byla tu zřízena za tímto účelem železniční trať. Z vrcholku hory musel být přemístěn v důsledku těžby v roce 1884 kříž na severní svah. Hora by byla dočista „vytěžena“ nebýt rok předtím nálezu prof. Karla Jaroslava Mašky, který tu vyzvedl ve sluji zvané „Jezevčí díra“ ve čtvrtek 26. srpna 1880 čelist dítěte - vzácný nález dokazující sídliště předchůdce člověka před 50 000 lety, čímž štramberskou jeskyni Šipku v Kotouči, kde se ona sluj nachází, proslavil po celém světě. K popularitě města taky přispěl místní nadšenec MUDr. Adolf Hrstka (1864-1931), který ji zachránil ke zřízení Národního sadu.

     Na hradě bylo rušno počátkem 18. století. Železnice z Příboru od roku 1881 (trať do Nového Jičína v roce 1898 bohužel už nebyla dobudována) přiváděla do rázovitého městečka stovky zvídavých lidí z měst, aby poznali tento malebný kraj. Nadšenci shromáždili peníze a hrad byl upraven, aby vyhovoval požadavkům počínajícího turistického ruchu. Byly postaveny dvě nové brány - z městečka a ze strany od Bílé hory - a v horním hradě byla zřízena Jaroňkova útulna s restaurací. Nejstarší a nejzachovalejší část, válcová věž, byla znovu zastřešena šindelem a na starých kamenných krakorcích byl zřízen v roce 1903 bedněný ochoz přístupný dřevěným schodištěm - ne nepodobným tomu původnímu - s nádherným výhledem do kraje a na městečko v něm, kterému už dávno zvykli říkat „Moravský Betlém“. V roce 1907 byla postavena věž kostela na náměstí.

     To je už téměř současnost hradu nad městem. Na Kotouči těžili vápenec Gutmannové a hrad v roce 1919 koupil Klub českých turistů. Ten tu zřídil druhou tzv. Rašínovu útulnu (později Hrstkova) a na zeď, u níž byl cíl nesčetných zájezdů a školních výletů ze širokého okolí, připevnili tomuto místnímu nadšenci pamětní desku s nápisem „MUDr. Adolf Hrstka – zakladatel Štramberka turistického a uměleckého. 1895 - 1930“. V roce 1929 byl zřízen Národní sad na severním úbočí Kotouče a v roce 1932 tu byla vztyčena sochařem Františkem Fabiánkem socha sv. Václava. (Jí podobná od Jana Kozla byla odhalena 6. srpna 1994.) V roce 1951 bylo městečko vyhlášeno vládou mezi 20 prvními městy Československa městskou památkovou rezervací; v roce 1960 pak státní archeologickou a přírodní rezervací Šipka. Splní-li se grandiózní projekt na uskutečnění biologické zahrady, bude to jedinečný čin, na který budou štramberští právem hrdí.

     Od poloviny 18. století hrad očividně chátral. Už kolem roku 1700 byly jeho zdi a cimbuří a renesanční atiky pro něj tak charakteristické popraskané a poškozené a věž neměla ani střechu, ani ochoz, ačkoli se zde ještě v roce 1722 bydlilo. Vyobrazení asi z roku 1830 ukazuje Štramberk jako zříceninu. Nejdříve vzaly za své zdi věže při vstupu do hradu a západní strana paláce - části nejblíže městečka, odkud přicházeli měšťané a vybírali levný kámen na své stavby. V roce 1783 se zřítila přední část hradu. Zámecký vrch byl ale ještě holý, jen mezi hradem a městečkem byly 3 veliké stromy - předchůdci dnešního porostu.