index: • NEDEJ SE - Kameně a ďury Podbeskydí
• Ve Štramberku uvažují, jak propojit hrad s jeskyněmi
• Napínavá historie jednoho splněného snu • Speleologa vyprostili hasiči střelným prachem
• Záchranáři dostali z jeskyně prochladlého potápěče
• Komunistické podzemí? Česká Tora Bora bude pro turisty • Polský Krakow nabízí...
• Kde vaše přítelkyně stoprocentně zvlhne • Expedice NAMAK 2006
• Záchranáři vyprostili jeskyňáře z 25 metrů • Významné objevy v Moravském krasu
• Moravský kras věznil jeskyňáře • Horolezkyně zahynula v Mor.krasu
• Ještě jednu rundu! Čeho? Přece rumu • Betlémem nazvali Štramberk turisté
• Záchranář zemřel na dně lomu • Starosta v podzemí

     NEDEJ SE - Kameně a ďury Podbeskydí

11. ledna 2015 - www.ivysilani.cz [cit. 2015-01-18]

Geologicky a krajinářsky nesmírně pestré území mezi Štramberkem, hřebenem Beskyd a Hukvaldami získalo docela nedávno po právu status Národního geoparku. V dokumentu si ukážeme mimo jiné pozůstatky prastaré vulkanické činnosti, sestoupíme s kamerou do nitra nejrozsáhlejšího rozsedlinového jeskynního systému v České Republice, staneme se svědky experimentální tavby železné rudy, výroby pazourkového hrotu ve slavné jeskyni Šipka nebo znovuoživení pravěkého podmořského života. stránka s videem

     Ve Štramberku uvažují, jak propojit hrad s jeskyněmi

14. června 2011 - www.idnes.cz [cit. 2012-02-05]

ŠTRAMBERK – Městečko Štramberk na Novojičínsku by vedle roubenek, hradu Trúba, medového pečiva ve tvaru ucha, arboreta a jeskyně Šipka mohlo získat další lákadlo, tentokrát však jen pro zdatnější turisty. Nájemce Trúby zvažuje spojení hradního areálu s jeskyním komplexem, kterému se říká Slámova sluj. celý článek

     Napínavá historie jednoho splněného snu

5. ledna 2008 - www.morava24.cz [cit. 2008-05-05]

ŠTRAMBERK – V šedesátých letech byl ve Štramberku dvěma mladými geology, Milanem Eliášem a Václavem Houšou, náhodně nalezen vstup do rozsáhlých podzemních jeskyní. celý článek

Pozn.: Milan Eliáš se správně jmenuje Mojmír Eliáš (J.A.)

     Speleologa vyprostili hasiči střelným prachem

17.11. 2007 22:13 - idnes.cz

V Moravském krasu se dnes odpoledne při vstupu do jeskyně zřítil z provazového žebříku amatérský speleolog. Po desetimetrovém pádu si vážně poranil hlavu a vykloubil rameno. Jeho vyproštění a následný převoz do nemocnice komplikoval po několik hodin úzký vstup do jeskyně. více a více na katastrofy.com

     Záchranáři dostali z jeskyně prochladlého potápěče

5.7. 2007 18:31, aktualizováno 6.7. 13:02 - idnes.cz

Záchranáři po více než šesti hodinách vyprostili potápěče, který uvízl ve vzduchové kapse v zatopené jeskyni Býčí skála na Blanensku. Muž je podchlazený, ale jinak v pořádku, řekl mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid. V pátek dopoledne ho lékaři propustili domů. více

     Komunistické podzemí? Česká Tora Bora bude pro turisty

25.4. 2007 - aktualne.cz

Adamov - Česko bude mít ojedinělou turistickou atrakci. Rodí se projekt, který otevře dříve přísně tajný objekt komunistické lidové armády. více

nahoru

     Polský Krakow nabízí levnou podívanou se spoustou zajímavostí - pozn. poblíž Wieliczky!

12.4. 2007 13:09 - novinky.cz

Pojeďte navštívit polský Krakow nedaleko českých hranic. Výlet nevyjde příliš draho, ale přitom nabízí spoustu zajímavostí. Město zaujme množstvím architektonických památek. Vždyť historické jádro je od roku 1978 zařazeno na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. více

nahoru

     Kde vaše přítelkyně stoprocentně zvlhne

19.2.2007, 20:00 - Wolfgang Knobloch, Esquire

Toto místo se nachází v Rudici sto padesát metrů pod zemským povrchem!
Žebříky, nenávidím žebříky! Jenže to jsem si měl uvědomit dřív... více

nahoru

     Expedice NAMAK 2006

12.4.2006 - ČT, Popularis

videozáznam

nahoru

     Záchranáři vyprostili jeskyňáře z 25 metrů

27. listopadu 2005 - www.idnes.cz

Moravský kras • "Mladý muž z Rousínova na Vyškovsku se vydal se skupinou několika amatérských speleologů na průzkum jeskynního systému Stará vápenka. Skupina překonala vstup do systému, když na konci vodorovné chodby v hloubce asi pěti metrů mladý muž uklouzl a propadl se do zhruba pětadvacetimetrové propasti," popsal mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid.
     Hasiči se o nehodě dozvěděli v sobotu v 17:31 a na místo vyslali dvě jednotky z Blanska a Brna včetně specialistů na výšky a hloubky a také tým Speleologické záchranné služby Moravský kras. "Při příjezdu zjistili, že se zraněným jeskyňářem jsou v podzemí další dva členové skupiny, kteří kolegovi pomáhají a komunikují s ním," sdělil Haid. Záchranáři připravili nad vstupem do jeskyně trojnožku pro úchyt kladkového systému a s dlahami a nosítky na lanech se spustili ke zraněnému. Zraněný muž měl četné zhmožděniny a oděrky, hasiči se speleology museli zastavit krvácení z otevřené zlomeniny nohy.

     Ukázalo se ale, že závrt je pro vytažení nosítek příliš úzký, a tak se velitel akce rozhodl o odstřelu horniny. "Od 20:00 do 21:30 do stěn závrtu navrtali cca padesát mikronáloží a v podzemí odpálili zhruba půl tuny kamenů. Po 21. hodině se do podzemí spustil lékař, který konstatoval, že stav zraněného je stabilizovaný a muž zřejmě pád přežije," řekl mluvčí hasičů Haid.
     Po 23. hodině začali záchranáři pomocí kladek nosítka vytahovat a 30 minut po půlnoci už byl zachráněný amatérský jeskyňář na povrchu. Sanitka ho odvezla do brněnské úrazové nemocnice, kde se podrobí operaci. "Je to vážná zlomenina, hrozí ohrožení infekcí, nasadili jsme antibiotika. Bylo to pro něj psychicky náročné, ale bere to sportovně," řekl ČRo1-Radiožurnálu vedoucí lékařské směny.
     Podle Haida se u závrtu vystřídaly desítky záchranářů. Zásah komplikovalo počasí - střídavě sněžilo a pršelo, tvořilo se náledí. Hasiči proto museli požádat o pomoc i silničáře s posypovým vozem.

nahoru

     Významné objevy v Moravském krasu

15.11.2005 - www.speleo.cz

Moravský kras • V sobotu 12. listopadu 2005 se podařilo jeskyňářům ČSS ZO 6-25 Pustý žleb propojit dva nejvýznamnější jeskynní systémy v severní části Moravského krasu - Amatérskou jeskyní a Sloupsko-šošůvské jeskyně. Po více než 250 letech výzkumů tak došlo k definitivnímu objasnění hlavní části systému Sloupského potoka, od jeho ponorné části v Sloupsko-šošůvských jeskyních, přes systém Amatérské jeskyně, kde se spojuje s holštejnskou Bílou vodou a vytváří podzemní Punkvu, až po Macochu a Punkevní jeskyně. Vlastnímu průniku v složité soustavě sifonů mezi oběma jeskyněmi předcházelo nepřetržité intenzivní sedmidenní čerpání Sloupského potoka v hloubce přibližně 75 m, díky kterému byly vyčerpány dva sifony a posledním sifonu byla snížena hladina o 6 m. Poté se potápěči J. Sirotkovi podařilo proplavat zbývající část koncového sifonu a vynořit se v tzv. Spojovací chodbě mezi Černou a Palmovou propastí na dně Sloupsko-šošůvských jeskyní.

nahoru

     Moravský kras věznil jeskyňáře

29.12.2004 - Jiří SMETANA - MF DNES

     Šťastný konec měla záchranná akce hasičů, kteří se od pondělního večera snažili dostat z jeskyně Nová Rasovna čtveřici speleologů. Ze zatopeného vchodu se včera odpoledne vynořili všichni čtyři muži živí a zdraví.

Holštejn • Jeskyňáři z Holštejna se vydali mapovat Novou Rasovnu už v neděli, na povrch měli znovu vystoupit včera v podvečer. Déšť však rozvodnil říčku Bílá voda, a ta zaplavila vchod do jeskyně. Jejich kolegy to vystrašilo, proto se od pondělního večera snažili hasiči s jeskyňáři odčerpávat vodu z rozvodněné říčky, aby vchod do podzemí uvolnili.
     Všichni čtyři muži nakonec vystoupili na povrch po druhé hodině odpoledne. Dokud se v jeskyni nesetkali se svými zachránci, o velké vodě bránící návratu na zemský povrch nevěděli. Na povrchu zase netušili, v jakém stavu se muži v jeskyni nacházejí.
Na záchraně čtyř jeskyňářů ve věku mezi sedmadvaceti a pětatřiceti roky začali hasiči pracovat, když se o uvězněných mužích dověděli od jejich kolegů. Vodu odčerpávali celou noc a včerejší dopoledne. "Nyní odkláníme asi šestinu přitékající vody, hladina říčky kulminovala kolem šesté a v současnosti voda u vchodu do jeskyně klesá," říkal mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid včera kolem desáté dopoledne. Před polednem se také podařilo domluvit s majitelem holštejnského rybníka, že do vypuštěné nádrže mohou hasiči odklonit část vody a rybník napustit. "Rybník se naplní asi za deset hodin, do té doby bude z potoka odebírat přibližně stejně vody jako jedno čerpadlo," vysvětlil velitel blanenských hasičů Jiří Maňoušek.
      Před polednem se podařilo hasičům odčerpat tolik vody, že do jeskyně mohli sestoupit dva členové speleologické záchranné služby, kteří se vydali svým kamarádům na pomoc. Potkali je po cestě, muži se bezstarostně vraceli ke vchodu. Že je zatopený, vůbec netušili.
      "Když jsme potkali kluky a říkali nám, že venku odčerpává vodu čtyřicet hasičů, mysleli jsme, že si z nás dělají srandu," popisoval pocity ze setkání se záchranáři jeden z uvězněných speleologů Richard Zatloukal. Sám však připouští, že bez pomoci hasičů by se z jeskyně nedostali. "Měli jsme teplé kvalitní spacáky, takže bychom v jeskyni mohli vydržet třeba i týden, i když s obtížemi," přiznal.
     Podle některých záchranářů si jeskyňáři mohli za své problémy zčásti sami. Při oblevě a vysokých teplotách neměli do jeskyně raději vůbec chodit. "Předpověď byla nejistá, nedalo se čekat, že bude tolik pršet," hájil kolegy Jiří Buček. Proti obviněním se ohrazovali i zachránění jeskyňáři. "Rasovna má velkou setrvačnost, voda může stoupnout klidně i dva dny po dešti. Je to nevyzpytatelné," prohlašovali.
     Zimní období patří podle speleologů mezi nejvýhodnější na zkoumání jeskyní. Důvodem je právě nízká hladina vody. "Že se takto změní počasí, nemohl nikdo vědět," tvrdili zachránění speleologové.

Holštejn • Byl to úplně normální mapovací pobyt v jeskyni, hodnotí uplynulé dva dny čtyři zachránění speleologové. Že o jejich život bojuje na zemském povrchu téměř čtyřicítka hasičů, se dověděli jen hodinu předtím, než opustili jeskyni.
     "Když jsme šli dovnitř, venku pršelo, ale sifon, kterým vede cesta ven, byl suchý," vzpomíná na nedělní cestu do jeskyně jeden ze zachráněných Zbyněk Parák. Když se setkali po cestě ven se svými zachránci, nejprve si mysleli, že si dělají legraci a záchrannou akci si vymysleli. Potom se nechali přesvědčit.

     "Odložili jsme věci a spěchali ven," popisuje dramatické okamžiky nejstarší ze čtveřice speleologů Richard Zatloukal. "Kluci nám říkali, že musíme být rychlí, že hasiči vodu odklánějí do rybníka a že už bude plný. Cesta ven by se potom zase uzavřela," říká. "Jídlo nám tam donesli, tak co, nějak bychom tam ještě týden překlepali," smějí se zachránění jeskyňáři.
"Ne, vážně, moc si ceníme pomoci, kterou pro nás všichni zorganizovali," zvážní Zbyněk Parák. Bez ní by bylo přežití obtížnější. "Nejhorší by bylo, kdybychom proplavali k sifonu, zjistili, že se ven nedostaneme a museli se vrátit," popisuje kritickou variantu Richard Zatloukal. "Byli bychom mokří, ale ve spacácích bychom to snad nějak přežili," míní.
     Na Zbyňka Paráka čekali před jeskyní se zatajeným dechem i jeho rodiče. "To víte, že jsme měli strach," říká Zbyňkův otec. "Ale záchranáři byli úžasní a patří jim velký dík," dodává jedním dechem.
V jednom mají zachránění speleologové jasno. "Chybu jsme neudělali, " říkají sborově. Bílá voda je prý nevyzpytatelná. "Když jsme tam šli, byl sifon suchý, kamarádi ale říkali, že už za pár hodin se začal plnit vodou," obhajují se.
     Do Nové Rasovny se budou muset zanedlouho vydat znovu pro věci. "Zachránili jsme jen foťák a pár drobností, co jsme měli u sebe," vysvětluje Richard Zatloukal.

********************

Holštejn • O šťastném konci včerejší záchranné akce ani vteřinu nepochyboval brněnský hasič a zároveň jeskyňář Jiří Buček. "Pokud se tam dostaneme až po čtvrté hodině, budou přinejhorším naštvaní a hladoví," hýřil optimismem včera dopoledne, kdy se do jeskyně chystali záchranáři.

* Myslíte si, že jeskyňáři udělali chybu, když se do jeskyně vypravili za deště?
     Malá chyba to byla, ale pár dní předtím nebyla jasná předpověď a nakonec se bohužel počasí přiklonilo k horší variantě.

* Stává se často, že jeskyňáři podcení počasí?
     Zkušeným speleologům se to nestává často. Občas k tomu ale může dojít a následky pak na sebe nedají dlouho čekat. Jinou kapitolou jsou amatéři, kteří postrádají zkušenosti, nemají vybavení a dělají chyby.

* Jaké vodní toky v Moravském krasu jsou nejnebezpečnější?
     Obecně platí, že hodně nevyzpytatelná je právě Bílá voda a nedaleký Baldovecký potok. Když v roce 1970 zemřeli jeskyňáři Šlechta a Zahradníček, tak to bylo sice v Amatérské jeskyni, ale také na Bílé vodě.

* Jednu jeskyňářku má letos na svědomí Rudické propadání, jak je to s ním? Jeho nebezpečnost je v pověstná.
     Rudické propadání je úplně jiný případ. Málokdy se tam mění podmínky po dešti. Nad propadáním jsou totiž rybníky a ty udrží i větší množství vody.

Jiří Buček

nahoru

     Horolezkyně na mateřské dovolené zahynula v krasu

14.09.2004 - Iva ŠEBKOVÁ, Ivana KARÁSKOVÁ - MF DNES

Rudice • Podchlazení a vyčerpání pravděpodobně stojí za smrtí třiatřicetileté ženy z Prahy, která v neděli ráno zahynula v Rudickém propadání v Moravském krasu. Přes všechno úsilí ji nezachránili ani hasiči, ani speleologičtí záchranáři.
"Tři horolezci, včetně této ženy, se pokusili dostat do Rudického propadání v místě, kde se propadá Jedovnický potok. Dolů se sestupuje vodopády, člověk to tam musí znát a také mít pořádné vybavení," popsal speleologický záchranář Roman Šebela. Trojice zkoumala jeskynní systém, při zpáteční cestě ale ženě došly síly a asi třicet metrů pod povrchem zkolabovala. Její manžel a další muž se ji marně snažili dostat nahoru. Nakonec jeden z mužů vyšplhal na povrch a zavolal hasiče.
Mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid uvedl, že záchranná operace trvala bezmála čtyři hodiny. Šlo o náročný zásah, protože se všechno odehrávalo ve vodopádech a v hloubce. Horolezci se spustili dolů v sobotu kolem jedné odpoledne, ale pomoc přivolali teprve kolem třetí ráno. Ženu vytáhli speleologové s hasiči za pomocí speciálního vybavení speleologické záchranné služby. Nahoře už čekali zdravotníci, kteří se pustili do oživování.

     Přes veškerou resuscitaci ale ženě už nebylo pomoci. Jihomoravská policejní mluvčí Dagmar Bartoníková uvedla, že žena zemřela na zástavu srdce.
Lidé, kteří byli zasvěceni do situace, se domnívají, že skupinka nadšenců podcenila situaci. Horolezci neměli potřebné vybavení ani zkušenosti. Šebela odmítl spekulovat, zda by žena, která byla právě na mateřské dovolené, přežila, kdyby muži rychleji přivolali pomoc. "Věřím, že se jí snažili pomoci sami. Kdyby se ale dostala na povrch dřív, určitě měla větší šance," řekl Šebela.

     Horolezci nikomu z jeskyňářů o svých plánech sestupu do podzemí neřekli, na povrchu ani nezanechali zprávu, že tam šli. Do jeskyně Rudického propadání přitom vede mnohem schůdnější cesta, Horní chodbou po žebřících. Do ní se však nedá dostat bez svolení místních jeskyňářů. Vchod je totiž zajištěn mřížemi. "I když to zákon neukládá, jednali nezodpovědně, když někam lezli bez ohlášení. Každou jeskyni spravuje nějaká skupina jeskyňářů, která o ní ví nejvíc. Měli se s nimi spojit," tvrdí Šebela.
Do problémů se v Moravském krasu často dostávají i zkušení jeskyňáři. Například v roce 1998 speleologičtí záchranáři absolvovali velkou akci v Holštějně. Dva jeskyňáři při ní byli zachráněni, jeden se už však z jeskyně nevrátil. V jeskyni Lopač u Ostrova u Macochy se zase v polovině devadesátých let utopil jeskynní potapěč.

***
Z nehod v jeskyních Moravského krasu

* 1994 - transport speleologa, který uvízl v jeskyni a utrpěl těžké pohmoždění

* 1995 - pátrací akce v Amatérské jeskyni po jeskyňářích z Bulharska, všech pět bylo zachráněno - v Ostrově u Macochy v jeskyni Lopač se utopil jeskynní potápěč

* 1998 - velká záchranná akce v Holštejně, dva jeskyňáři zachráněni, jeden mrtvý

nahoru

     Ještě jednu rundu! Čeho? Přece rumu

4.3.2004 - JAN CIZNER - MF DNES

     Když v noci z 10. na 11. ledna 1956 prorazili barabové poslední metr odpadního tunelu Lipenské přehrady, po starém zvyku si podali nejen ruce, ale i lahev rumu. Tři a půl roku dělníci razili tunel. Tři a půl roku každý baraba poctivě odevzdával na vkladní knížku zvanou "František Prorážka" procento své mzdy - aby nakonec společné úspory propili.
     V Česku patří tuzemský rum k nejoblíbenějším lihovinám a jeho vyznavačům ani trochu nevadí, že to vlastně (viděno očima světa) rum není. Každá pátá sklenka v restauraci je naplněna touto zlatavou tekutinou.
     I když tuzemák nepatří mezi nápoje do hotelů s řadou hvězdiček, na lístku bývá skoro všude. "I když u nás na odbyt moc nejde, na nápojovém lístku ho máme," říká Václav Dort ze strakonického hotelu Švanda dudák. "Ale pivnice nebo bary, nebo jak různě se také nálevny dají pojmenovat, ty jsou bez rumu nemyslitelné," dodává.
     "Rum tvoří asi pětinu celkové spotřeby lihovin a ročně se ho vypije podle odhadů asi 18 milionů litrů," říká výrobní ředitel největšího českého producenta rumu Stock Plzeň Božkov Vladimír Steiner. Oficiální čísla deseti největších výrobců lihovin mluví o 11 milionech litrů prodaného rumu. Zbytek připadá na falešný rum. Rum spolu s vodkou totiž patří pro jednoduchost výroby mezi nejoblíbenější padělky. "Stačí k tomu cukr, líh, voda a rumové aroma," říká Steiner. Žádné zrání, dá se stáčet rovnou do lahve.

     Od třtiny k bramborám
     Pravý rum se narodil v karibské oblasti, kde se začala po objevení Nového světa pěstovat cukrová třtina. Při výrobě cukru vznikl odpad, takzvaná melasa, jejíž fermentace (přeměna cukru na alkohol) a destilace tvoří základ výroby rumu. Destilát pak vyžaduje další zpracování, hlavně zrání v dubových sudech. Ty dodají   nápoji specifickou chuť a barvu. K té pomůže i přídavek karamelu.
     Podle toho, jak dlouho rum zraje a kolik karamelu obsahuje, se rozlišují rumy na bílé, zlaté a tmavé. Chuť lze změnit třeba i přidáním skořice, pepře, rozmarýnu, vanilky či bylin.
     I když výrobu rumu lidé znají od 15. století, na chuť mu přišli až o dvě století později. V sedmnáctém století se dokonce rumem platilo za africké otroky, které vozili do Nového světa kolonizátoři. S rozvojem obchodu mezi Evropou a Amerikou rozšířili rum na starý kontinent námořníci. Nejprve do přístavů, později i do vnitrozemí. Oblibu si rum získal hlavně v zemích, které vlastnily velká koloniální panství a se svými koloniemi čile obchodovaly.
     Protože takový rum nebyl levný, hledali lidé ve vnitrozemí cesty, jak ho vyrobit levněji a z domácích zdrojů. Výsledkem byl "tuzemský" rum vyrobený z bramborového lihu zředěného vodou a ochuceného rumovou esencí. Výrobou takového rumu proslulo především Rakousko-Uhersko, které nemělo kolonie, a tudíž ani zdroj pravého rumu. V bývalých zemích c. k. mocnářství je tato lihovina populární dodnes.

     Právě bramborový původ odsoudil tuzemský rum k tomu, že na etiketě nesmí mít název Rum. Evropská unie totiž trvá na tom, že spotřebitel nesmí být klamán - a pravý rum prostě musí být z cukrové třtiny. Čeští producenti to vyřešili prostě: označení tuzemský rum nahradili jeho hovorovým synonymem - tuzemák. Nový název tradičnímu výrobku neuškodil. "Zatímco spotřeba ostatních lihovin se propadá, rum zůstává na stejné úrovni. To považujeme za úspěch," říká Josef Nejedlý z jindřichohradecké likérky Fruko Schulz.

     Bez rumu nejsou Vánoce
     Rum má díky své univerzální chuti patrně ze všech lihovin nejširší využití. Dobře známý je jako součást studených i horkých míchaných nápojů. Nejběžnějším pro zahřátí je asi grog, který vlastně vznikl z nouze: když námořníci v rámci šetření míchali rum s horkou vodou. Asi každý někdy pil rum s colou a citronovou šťávou. Otrlejší povahy zkusily kladivo neboli rum s griotkou. Fajnšmekři dávají přednost například mojitu nebo daiquiri.
     Také každá správná hospodyňka ví, že k pečení potřebuje rum. "Převážně se to týká sladkých pokrmů, například buchtiček se šodó," říká Dort. "Měli jsme tu i jeden luxusní zákusek na způsob ovocných knedlíků, ale plněných rumovými pralinkami. Delikatesa ovšem neprorazila," vzpomíná Dort. (Zato turistická chata na šumavských Pláních přivábí touto lahůdkou stovky turistů.)
     Rum jako rum, řeklo by se. Není to tak. Rumoví fandové se klidně po několika panácích do krve pohádají, který je lepší. Jestli ten z Božkova (Stocku), nebo z Jindřichova Hradce. Hlavně když je s plachetnicí! Tento symbol, jenž měl evokovat exotické dálky, poprvé vylepil na lahev tuzemského rumu dědeček dnešních Schulzů. Dnes může tento obrázek použít kdokoli. "Je to obecné označení, které nelze zaregistrovat jako ochrannou známku, i když ho naši předchůdci použili na etiketě ještě před válkou jako první," říká Nejedlý.
     Za první republiky mohl podle vládního nařízení vyrábět od roku 1921 rum každý, kdo získal koncesi. Tisíce hokynářů tak produkovaly vlastní rumy s nejrozmanitějšími názvy. Dnes nejsou výrobců tisíce, přesto si lze vybrat. A nemusí to být jen Tuzemák s plachetnicí, ale třeba Bum pražské gardy, který nahradil někdejší Rum pražské gardy.
     A na závěr ještě jeden tip, jak využít rum - netradičně s masem: na krůtu v rumu. Kuchařka začne tím, že polovinu velkého panáka rumu vypije, aby získala potřebný nadhled, a zbytek vlije do mísy. K rumu přidá trochu oleje, worcestru, sójové omáčky a zamíchá. Naklepané krůtí řízky vloží do připravené šťávy a nechá nejméně 2-3 hodiny (ale nejlépe přes noc) uležet. Na pánvi pak řízky zprudka po obou stranách osmaží, do zbylé šťávy v míse přidá šlehačku, zamíchá a přidá k masu. Řízky krátce povaří a poté obloží na plátky nakrájeným hermelínem. Když se hermelín rozpustí, je jídlo hotovo.

nahoru

     Betlémem nazvali Štramberk turisté

23.12.2003 - PETR BROULÍK - MF DNES

Štramberk • Biblický Betlém je daleko a na naše poměry trochu exotický a možná trochu cizí.
A tak si lidé na světě už dávno některá malebná města dosadili jako zástupné dějiště narození Krista.
V povědomí obyvatel území České republiky se tento příběh nejen díky Ladovým obrázkům odehrává například v zasněžené české krajině a gratulanty jsou i pekaři či kominíci.
A jako se například Novému Městu nad Metují přezdívá český Betlém, na Moravě tuto čestnou úlohu lidé přiřkli půvabnému Štramberku.
     Kdo poprvé nazval městečko Štramberk s pověstnou Trúbou moravským Betlémem? A vnímají ho tak lidé? Historik Josef Hrček ze Štramberku si myslí, že na ten název možná přišli turisté či malíři. "Klub českých turistů vznikl v roce 1895 a o pár let později dostala trúba střechu. Turisté začali ihned Štramberk propagovat po celém mocnářství jako výletní místo a tam někdo poprvé vyřkl, že Štramberk je moravským Betlémem," říká stálý spolupracovník štramberského muzea. Dodává, že plakáty s dřevořezem Štramberka od secesního malíře Bohumila Jaroňka visely před sto lety po mnoha nádražích v Rakousku Uhersku a jeden prý dodnes v jenom z rakouských nádraží visí.

   "Právě rozložení města, trúba, dřevěné chaloupky u skal a stupňovité náměstí připomínaly malířům a turistům biblické město Betlém a tento název už Štramberku zůstal," říká Josef Hrček. Od té doby vyšly různé vánoční pohlednice, na nichž Štramberk představuje Betlém. Jedna z chalup se pak stala v představách autorů dějištěm narození Ježíška. "Existují zde i ručně dělané betlémy s panoramatem Štramberka," říká historik. Také šéf muzea Zdeňka Buriana potvrzuje, že rázovitost namačkaných domečků často lidem Betlém připomíná. "Právě pohled z vrchu Kotouče byl často vnímán jako pohled na Betlém," říká Aleš Durčák.
     Místostarostka Štramberka Jindřiška Kundlová to potvrzuje. "Lidé sem často zamíří právě o Vánocích na procházku. Především starousedlíci jsou na to svůj Betlém patřičně hrdí a rádi ho tak nazývají," říká místostarostka. Náměstek hejtmana Josef Jalůvka z blízké Kopřivnice říká, že si žádný rok nenechá ujít sváteční procházku Štramberkem. "Když se z trúby podívám na zasněžené domky a živý betlém na náměstí, cítím velké kouzlo a romantiku Štramberka. Každý, kdo ho navštíví, to jistě potvrdí."

nahoru

     Záchranář zemřel na dně břidlicového dolu

21.10.2003 - PETR BROULÍK - MF DNES

Zálužná • Tragická nehoda se v sobotu dopoledne stala ve starém břidlicovém dolu v Zálužné u Vítkova na Opavsku. Jeden ze členů speleologické záchranné služby, kteří tam cvičili záchranu osob z jeskyní a šachet, spadl do asi sedmdesát metrů hluboké šachty a zemřel v ní.
     Čtyřicetiletý muž ze záchranné služby Český kras spadl do šachty v okamžiku, kdy se ke slanění do šachty chystali figuranti představující budoucí zachráněné.
     Záchranář však uklouzl a šlápl jednou nohou na listím zakryté dřevěné bednění. To však bylo zcela prohnilé a prolomilo se pod ním.
      Za chvíli už na místo mířili lékaři, policisté i hasiči. Kolegovi na pomoc se vydalo do nitra šachty po lanech pět jeskyňářů a lékař.
     Spadlého muže našli ve vodě pod vrstvou spadaných shnilých klád a bez známek života. Záchranáři se snažili muže oživit přímo v hluboké, ledové vodě. Přitom je ohrožoval i zbytek bednění, které nemohli odstranit, aby se na ně nezřítilo.
Nakonec záchranáři vyzvedli mrtvé tělo kolegy z vody a v poledne ho vytáhli v nosítkách na povrch.
Záchranáři po výstupu z šachty zabezpečili celé ústí šachty novým dřevěným krytem, aby se zabránilo případné další tragédii. Policisté případ odložili, neboť neshledali na smrti záchranáře cizí zavinění.

     Akci, která měla v sobotu z hlubin šachty na Opavsku zachránit čtyřicetiletého otce čtyř dětí, řídil jeho přítel a šéf speleologické záchranné služby Bohuslav Koutecký.
     "Musíme být bohužel psychicky připraveni na to, že naše práce může končit smrtí," říká tiše čtyřiapadesátiletý muž, který v patnácti letech propadl kouzlu jeskyní a podzemí. "Zažil jsem několik tragických smrtí, ale tahle je v mém životě první, kterou způsobila tak banální věc."
     Bohuslav Koutecký má na mysli nešťastný krok čtyřicetiletého záchranáře na zpuchřelý kus dřeva.
"Ten muž pracoval jako horolezec na stavbách ve výškách. Nechával se najímat na nebezpečné práce v šachtách i ve vzduchu. Ocital se nesčetněkrát v nebezpečí života a pak skončil jedním krokem na kus zpuchřelého dřeva," řekl muž, který v sobotu úpěnlivě dbal na rychlou záchranu těla ze sedmdesátimetrové hloubky. To se nahoře ocitlo za hodinu a čtvrt.
     "Museli jsme jednat rychle. Kusy starého bednění hrozily pádem dolů. Ležely na nich totiž i padesátikilogramové kameny," vypráví jeskyňář.
Dodává, že také spuštěná lana do šachty se nesměla dotknout ničeho v útrobách dolu, aby nezpůsobila zřícení kamenů a dalších částí šachty.
"Byla to nejhorší situace, jakou jsem kdy zažil. Museli jsme dolů, protože přítel mohl ještě žít. A přitom nezabezpečené bednění a balvany ohrožovaly dalších šest životů," říká muž, který se nakonec marně snažil zachránit život svého kamaráda.

nahoru

     Starosta málem zůstal pod zemí

Dne 15. května 2002 starosta Štramberku pan Jan Socha spolu se správcem místního kulturního domu Jaromírem Michnou. Tato jeskyně, o které se více dozvíte zde, má hloubku 60 metrů (v článku je nesprávný údaj) a je vertikálního charakteru s několika krátkými horizontálními stupni. Nejužší místo je skutečně hned za vstupem do jeskyně.
Doprovodnými členy z naší ZO, kteří exkurzi zorganizovali a realizovali, byli Marcela Vargová a Jiří Antonín.

ŠTRAMBERK (joga) • Po únorovém přeletu vrtulníkem nad městečkem se starosta Štramberka Jan Socha rozhodl i pro prohlídku zezdola. Na sestup do Slámové sluje však do konce života nezapomene. Sluj tvoří úzká puklina pod Hrstkovou chatou nedaleko Trúby. „Na prohlídku mě pozvali ostravští speleologové a vzali jsme i správce kulturního domu Jaroslava Michnu," řekl Socha. Původně měl do jeskyně sejít i starosta Kopřivnice Jiří Tichánek, ale jak Socha poznamenal, ještě štěstí, že nakonec neměl čas. „Vzhledem k jeho věku i zdraví by měl jistě obrovské problémy. I já se po sestupu do čtyřicetimetrové hloubky a následném výstupu klepal jako ratlík a podruhé se narodil. Bolí mě snad všechny svaly v těle a hrudník mám promáčklý jak po dopravní nehodě," přiznal Socha, jindy nadšený volejbalista.
     Za zvláště pekelný úsek poznačil dvaceticentimetrový průchod kousek od otvoru. Tam si už myslel, že definitivně skončil. „Čtvrt hodiny jsem tam visel nad čtyřmetrovou dírou, hlavu otočenou na stranu a nohy bezvládně ve vzduchu," popsal Socha s tím, že nebýt speleologů, asi by ještě nyní bloudil pod Štramberkem. "I pan Michna, coby sportovec tělem a duší, vylezl zcela upocený," dodal Socha, který zároveň zjistil, že legenda o podzemním spojení Trúby s nedalekými hrady v Hukvaldech a Starém Jičíně zřejmě není pravdivá. „Alespoň přes Slámovou sluj jistě žádná chodba nevede," konstatoval Socha.
     Po útrpném výstupu si navíc musel vyslechnout poznámky na svou nynější kandidaturu do parlamentu za Sdružení nezávislých. Jak poznamenali přihlížející, zatímco ODS v rámci kampaně vyváděla lidi zadarmo nahoru na Trúbu, nezávislí se ocitli na samém dně. „Ale narozdíl od nich vím, jak to tam vypadá. Není dobré se pohybovat jen ve výškách," kontroval Socha, ale připustil, že do sluje už nikdy nevleze. Přesto nelze brát jeho slib příliš vážně, protože i přes ohlašovanou fyzickou vyčerpanost se o víkend u vydal na pochod Praha-Prčice. „Stejně mě tam někteří Štramberáci pořád posílají," vysvětlil Socha.

Týdeník okresu Nový Jičín - REGION
úterý 21. května 2002, číslo 21 – ročník 11

květen 2002

starosta po zdolání jeskyně

květen 2002

Nejužší místo jeskyně
hned za vstupem.

Moravskoslezský deník
17. 5. 2002

nahoru